Z jednotlivců bronz, z družstev stříbro

06.10.2017 20:25

 

 

Ve dnech 26.9 – 5.10 proběhlo ve Slovinském Lašku mistrovství Evropy.

 

Soutěž jednotlivců:

 

Ve čtyřčlenné skupině jsem byl nasazen jako jednička. V prvním zápase jsem hrál s Řekem, kterého jsem celkem lehce porazil. Druhý zápas proti Francouzovi Bourymu dopadl obráceně. Je to velmi zkušený hráč a nerad s ním hraji. Řekl bych, že zápas byl z mé strany velmi špatný. Nehrálo mi to tak, jak bych chtěl. Dělal jsem laciné a zbytečné chyby. V posledním zápase ve skupině proti Rusovi Nazirovovi šlo o postup. Situace ve skupině byla, že Francouz porazil mě, Rus porazil Francouze a bylo jasné, že musím porazit Rusa 3:0 pro první místo ve skupině nebo 3:1 pro druhé. Vítězství 3:2 už na postup nestačí. Povedlo se, vyhrál jsem 3:0 a postoupil z prvního do osmifinále.

Zde mi byl oponentem stále se lepšící Polák Jakimczuk. Naštěstí se mu ještě nepodařilo se mnou vyhrát, ale například po minulém turnaji Czech Open v Ostravě to vypadá, že se ten den blíží. Porážkou 3:0 bylo jasné, že to ani teď nevyjde. Byl jsem mezi osmi a čekal mě boj o medaili.

V pavouku jsem došel pro mě na nejnepříjemnějšího hráče, kterého jsem mohl dostat. Ukrajinec Yezyk pro mě byl nejhorším losem. Mám s ním velmi mizernou bilanci. Od roku 2014 mě poráží a já nevím co s ním. I v tomto zápase jsme se tahali o sety. Pátý set byl však možná nejtěžší, který jsem kdy odehrál. Vedl jsem 8:6 a říkal si, že to už dohraji. Ani jsem se nenadál a prohrával jsem 8:10. Dorovnal jsem a přišly nejtěžší stavy celého turnaje. Jak jsme se střídali o body, chvilkama se mi adrenalinem motala hlava. Každý se bál tak moc udělat chybu, že se hrálo opatrně a paradoxně docházelo na obou stranách k těm nejlacinějším chybám. Když jsem uhrál poslední bod na 17:15, celý jsem třásl a nebyl schopný ani mluvit. Jisté bylo, jen to, že mám jistotu bronzové medaile. 

 

 

V semifinálovém souboji s Rafalem Czuperem se prakticky opakovalo finále z Ostravy a dle výsledku byl prostě lepší. Má o mnoho kvalitnější a delší přípravu. Rozhodně je to lepší hráč, má skvělou kontrolu míčku, podmínky a statistka hovoří jasně pro něho. Není ostuda prohrát s dobrým hráčem. Přesto je bronzová medaile ze soutěže jednotlivců na ME velkým úspěchem. 

 

 

Soutěž družstev:

 

Do soutěže družstev jsem nastoupil s Martinem Zvolánkem. Hrálo se opět jako v jednotlivcích nejprve skupinovým systémem. Zápas se hraje do dosažení druhého bodu. Začíná se vždy čtyřhrou a následuje dvouhra. Pokud je vyrovnáno na 1:1, následuje druhá dvouhra, která rozhodne. Do tříčlenné skupiny jsme byli nasazeni jako dvojky.

V prvním zápase proti Francii jsme rozhodně favorité nebyli. Naštěstí nás podcenili. Nenasadili vítěznou zlatou sestavu z Ria. Čtyřhru pravda takto odehráli, ale i tak jsme ji vyhráli. Další zápas hrál Lamirault (vítěz z Ria). Dělal jsem, co se dalo, ale Francouz vyhrál 3:2. Bylo tedy srovnáno. K rozhodujícímu zápasu nastoupil Martin. Francouzi na zápas o vítězství nasadili francouzskou trojku Bouryho. S ním si však Martin poradil a my se přiblížili k vítězství ve skupině.

V druhém zápase proti Itálii jsme prohráli čtyřhru. Pokud bych prohrál další zápas, jsme i přes vítězství nad Francií ve skupině třetí, bez postupu. Potřebovali jsme alespoň jeden bod. V každém setu jsem prohrával někdy i o čtyři body. Ve druhém dokonce 2:6 a následně i 5:9, ale nějak jsem to zvládl, dotáhl a sety vyhrál. S výhrou 3:0 jsem dal našemu týmu jistou postupu, medaile a šanci postoupit z prvního místa. To ale musel Martin, můj týmový kolega, ještě vyhrát. Rychle vedl 2:0. Pak prohrál set, ale dokázal se zkoncentrovat a zápas dotáhl do vítězného konce. Postoupili jsme tedy do semifinále a bylo jasné, že domů dovezeme z družstev medaili, která nebyla v týmech třídy 2 od 1998.

 

O postup do finále proti Srbům jsme hráli podle stejného scénáře jako s Itálií. Opět jsme prohráli čtyřhru, opět jsem vyrovnal na 1:1 a opět Martin svým skvělým výkonem uhrál rozhodující bod. Byli jsme ve finále. Před začátkem družstev to pro nás bylo naprosté sci-fi.

 

 

Ve finálovém zápase se Slovenskem jsme rozhodně na čtyřhru sázet nemohli. Samozřejmě jsme ji jako tradičně prohráli. Naděje ještě byla. Musel jsem porazit Ludrovského. Zápas byl velmi vypjatý a náročný. První set jsem vyhrál, druhý prohrál, třetí vyhrál, čtvrtý prohrál, jako na houpačce. Bohužel pátý set jsem prohrál 8:11. Prohráli jsme tedy 0:2 a tak se naše naděje na titul rozplynuly, ale stříbro bylo doma.

 

Sedm náročných dní bylo za námi. Byli jsme velmi blízko. Je také možné, že se takhle blízko k titulu už nikdy nedostaneme. Takový úspěch jsem rozhodně nečekal. Když k tomu přidám mou bronzovou medaili z jednotlivců, vydřenou v infarktovém čtvrtfinále. Domů jsme se vraceli s pocitem velkého úspěchu. 

 

 

Děkuji všem za podporu, která mi při turnaji byla velmi příjemná. Na turnaji se mnou byla díky Minigrantu Veolia také má žena Míša, což nakonec bylo velmi zásadní. Nejen z důvodu asistence, ale také rehabilitace. Na turnaj jsem odjížděl s dlouhodobým nachlazením a tak i pomoc při dávkování acylpyrinu, paralenu a různých kapiček přišla vhod. 

 

 

Po mistrovství vyšel také světový žebříček. Momentálně jsem na světě šestý.