Stříbro na ME v Itálii

Mým závěrečným turnajem na mezinárodním kolbišti bylo Mistrovství Evropy.

Tentokrát proběhlo v Itálii.

Italské Lignano je rekreační středisko na pobřeží Jaderského moře. Celý turnaj probíhá v krásném prostředí olympijské vesnice.

Na turnaj jsem vyrazil ve čtvrtek 26.9 s mým oddílovým kolegou Rendou Taušem. Bohužel nemám v navigaci aktualizované mapy a po cestě jsme se několikrát ztratili.

Po příjezdu a odpočinku jsme se již oba těšili na večeři.

V pátek ráno proběhl trénink a večer slavnostní zahájení.

Po zahájení jsem s napětím čekal, s kým se potkám ve skupině. Naštěstí los nebyl nikterak tragický

( www.ipttc.org/results/international/2013/lignano/details/htm_single/SM2_group.htm ).

Ve skupině jsem neztratil jediný set. Nejvíce jsem se obával Francouze Bouryho. První set, který jsem vyhrál 11:1, mě trošku uklidnil. Věděl jsem, že pokud si udržím stejné tempo, Mohu ho porazit. Podařilo se. Výhra 3:0 mě poslala z prvního místa do osmifinále.

Zde jsem opět čekal na rozlosování pavouka.

( www.ipttc.org/results/international/2013/lignano/details/htm_single/SM2_ko.htm )

První zápas se Španělem Sastrem byl těžký. Hlavně pro mou psychiku. Vím, že mě zatím neporazil, ale odehrát své maximum je proti "slabším" hráčům opravdu těžké.

Vyšlo to a já se připravoval na další těžký zápas tentokrát s Francouzem Lamiraultem, který mě porazil na Paralympijádě v Londýně a získal bronz.

Je pravidlem, že pokud hráč postoupí do semifinále, má jistou medaili. Zkrátka jsou dvě třetí místa.

O to napínavější jsou čtvrtfinálové zápasy. Podařilo se. Vyhrál jsem 3:1 a hrnuli se mi slzy do očí.  Minimálně bronz je doma.

O postup do finále jsem narazil na slovenského reprezentanta Riapoše. Jméno Riapoš je se stolním tenisem vozíčkářů spjato už mnoho let. Úspěchy jako je např. 6x Mistr Evropy nebo zlaté medaile z Paralympijských her v Londýně a Pekingu mě nenechávali vůbec klidným. Do zápasu jsem nastoupil relativně klidně. O vyhrané sety jsme se až do stavu 2:2 tahali.

Do posledního setu jsem nastoupil už dost nervózní. Pokud jsem se dostal až do pátého setu, mám možnost to vyhrát. Bohužel Riapoš chytil začátek a najednou jsem prohrával 1:4. Trenér mi vzal oddechový čas. Hlavně aby přerušil Riapošovo soustředění. Ani nevím co mi trenér říkal, vím jen, že jsem měl hrát na jistotu a když to trochu zvedne, mám do toho praštit. Taktika vyšla. Po oddechovém čase jsem udělal skvělou "šňůru" bodů.

Zápas jsem totálně otočil. Najednou jsem vedl 9:4, 9:5 a výhra 11:5 v pátém setu mě s nádherným pocitem posunula do finále. 

Ve finále jsem hrál se stále se lepšícím polským reprezentantem Czuperem. Letošní rok mu poměrně dobře vyšel. Posbíral zkušenosti, potrénoval a porazil mě. Prohra 2:3 ( posl.set 8:11) mě sice dost mrzela, ale vzhledem k tomu, jak těžké zápasy jsem odehrál v kolech, jsem se svým výkonem na ME spokojený.

Po ME vyšel také nový světový žebříček, ve kterém jsem poskočil na páté místo.

www.ipttc.org/rating/2013-10-01/M2.htm

Toto umístění je pro mě (zatím) historicky největším úspěchem.