Zpráva o MS v Číně

V pátek 5.9. jsem na 10 dní odletěl do čínského Pekingu. Konalo se zde Mistrovství Světa, na které jsem se nominoval jako pátý hráč světa.

Velmi jsem se do Číny těšil. Jak na hru tak i na atmosféru a adrenalin, který je vždy velmi odlišný proti "běžným" mezinárodním turnajům, o turnaji v Mohelnici ani nemluvím. :-)

Mnoho adrenalinu jsem zažil už při cestě. Nejprve mi při přepravě na palubu letadla ztratili příruční zavazadlo s pálkami. Takže místo klidného čekání ve Vídni na přestup, hledala se taška, která se po dvou hodinách našla ve ztrátách a nálezech. Druhé překvapení přišlo

v Pekingu při čekání na kontrolu víz. Zahlédli jsme ve frontě "maníka" tlačícího můj hrací vozík. Byl jsem v klidu. V domnění, že mi vozík pouze vyváží. Po chvíli už nám to přišlo divné. Hlavně když "pomocník" uháněl k výtahům a my nemohli za ním. Zalarmovali jsme letištní službu a ta muže zadržela i s vozíkem. Vozík byl zachráněn, ale brzy jsme zjistili, že není vyhráno. U vozíku podezřele drhnulo kolo. I to jsme nakonec vyřešili výměnou osičky, která se za  letu (asi sama) ohnula. Pomohli mi místní čínští  mechanici. Bohužel osička poničila vnitřek pouzdra takže posledním úkolem před zápasy bylo vysvětlit oběma novým "kamarádům", z toho jeden uměl anglicky Hello a druhý Goodbye, že potřebuji kulatý pilník na stržení špon uvnitř pouzdra. Pomocí imbusu, kterým jsem projížděl pouzdrem a vroubků na kombinačkách, na které jsem ukazoval se to podařilo. Vozík opraven. Teď ještě aby mi to hrálo.

Herní systém byl nastaven tak, že ze skupiny do vyřazovacích bojů postupují pouze dva hráči. Základ byl tedy postoupit ze skupiny. Dále velmi záleží na losu.

Do základní skupiny mi los na čtvrtém místě přiřkl Itala Vellu, proti kterému je z důvodu nestandardního držení pálky těžké hrát. Na třetím místě Španěla Sastreho, který hrál na turnaji překvapivě velmi dobře. Já byl ve skupině dvojka a na prvním místě byl můj poslední soupeř, stálice mezi "světovou pětkou" Francouz Molliens.

Do prvního zápasu s Vellou jsem nastoupil dost nervózní. Na turnajích jako Mistrovství Světa a například Paralympijské hry jsou první zápasy velmi těžké a je zde téměř nemožné potkat slabého hráče. K vyrovnanosti mi nepomohl ani první set, který jsem prohrál. Dokázal jsem se však zkoncentrovat a další tři sety vyhrát. S výsledkem 3:1 přišla první výhra.

Ve druhém zápasu šlo do tuhého. Hrál jsem s Molliensem. Vzhledem k tomu, že byl Francouz nasazený jako jednička, měl jsem z něho respekt. Hraje agresivně a k tomu levou rukou. Po výhře dvou setů ze mě nervozita pomalu opadla. Možná až moc. Třetí jsem prohrál 11:13.

Ve čtvrtém setu jsem se opět chytil a 3:1 vyhrál.

V posledním zápasu proti Španělovi jsem byl klidný. Sastre mě porazil jen jednou a to někdy v roce 2011. Od té doby hovoří statistika v můj prospěch. Opět se potvrdilo, že záleží na stylu hry. Španělův styl mi seděl a nedělal mi větší problémy. To se nedalo říct o zápase Španěla

s Francouzem. Španěl jako "trojka" ve skupině porazil "jedničku". Čekal jsem od něho o mnoho víc nebo jsem se jen zbytečně stresoval. Přeci jen je to mistrovský turnaj a stát se může cokoliv. Vyhrál jsem 3:0 ( -9,-8,-5). Postup z prvního místa mě posunul přímo do čtvrtfinále.

Los byl ke mně relativně přívětivý. V "pavouku" na mě vyšel slovenský reprezentant Riapoš. Je to velmi dobrý hráč, ale stylově je mi příjemnější. Nehraje moc zálivek do stran a v poslední době si na něj díky několika výhrám věřím. Bohužel jsem nehrál to co umím. Nebyl jsem aktivní, většinou tvořil hru on a já se jen bránil. Prohrál jsem po pětisetovém boji. Podobným výsledkem jako na posledním větším turnaji. Loni na ME jsem však postoupil já. Bohužel zde to nevyšlo. Pokud bych vyhrál, byla by medaile.... Dle mého si myslím, že skončit na MS na děleném 5. - 8. místě je dle našich herních podmínek a finanční podpory úspěch i bez medaile.

Nebýt mých partnerů, kteří mě podporují. Nedokázal bych ani to. Patří jim mé díky.

V družstvech jsem hrál s oddílovým kolegou Rendou, který je méně postižení a hraje o tři skupiny postižení výše. Musel jsem tedy k němu do skupiny Los nám "daroval" do skupiny Čínu a Koreu. Korea získala bronz a Čína družstva vyhrála. Je jasné, že o výsledcích není třeba se rozepisovat. S ani jedním týmem se hrát nedalo a turnaj pro mě skončil.

Skončila také sezóna mezinárodních turnajů. První mezinárodní turnaj, kterého bych se chtěl v příštím roce zúčastnit proběhne v březnu v Itálii.

Z větších turnajů na mě čeká Mistrovství Evropy, které proběhne v Dánsku. Vše bude záležet na financích, které na startovné seženu.

Příští rok je zároveň nominační na Letní Paralympijské hry 2016 v Brazílii. Abych se na "olympiádu dostal, musím obsadit minimálně čtyři mezinárodní turnaje včetně ME. Zároveň musím být v Lednu 2015 na světovém žebříčku do 16. místa.

Doufám, že se vše podaří a budu v "riu" hájit české barvy.