Něco o mně

Pocházím z vesnice Mlékojedy u Neratovic. Ve dvanácti letech jsme se přestěhovali do obce Chlumín na Mělnicku, kde jsem 19. 9. 1999 díky mladické nerozvážnosti utrpěl po zbytečné autonehodě poranění krční páteře v oblasti 5. a 6. krčního obratle. S následným ochrnutím všech čtyř končetin, mě vrtulníkem transportovali na Traumacentum v Liberci k dalšímu ošetření.

 

Zde se mě ujal MUDr. Lukáš se svým týmem. 3. 1. 2000 mě jako ležícího pacienta přeložili do rehabilitačního ústavu Hamzovi odborné léčebny v Luži, nedaleko Chrudimi. V "rehabiliťáku" jsem do května 2000 rehabilitoval a snažil se dostat do co možné nejvyšší fyzické kondice, „postavit se na vlastní nohy“ a získat tak minimální závislost na pomoci druhých.

 

Po propuštění jsem nastoupil k dalšímu pobytu v pražském Centru Paraple. Zde se můj život začal zcela otáčet. Viděl jsem prvně od úrazu co „nabízí“ život na vozíku. Začal jsem se zajímat opět s podporou rodiny o koupi vozu, další rehabilitaci atd. Toto odstartovalo mé téměř tříleté období, kdy jsem na sobě velmi intenzivně pracoval a výsledek byl velmi dobrý. Vypracoval jsem a stal se téměř soběstačným.

 

Po absolvování kurzů jsem 1. 9. 2003 nastoupil na oddělení Spinální jednotky (oddělení pro pacienty krátce od úrazu míchy) kde do této doby pracuji jako instruktor soběstačnosti.

Náplní mé práce bylo vedení ranní rozcvičky, nácviky přesunů (vozík – lůžko, toaleta, sprchová židle, auto i s naložením vozíku, zem), cvičení stability a dalších potřebných dovedností pro život na vozíku. Nedílnou součástí pro život jsou také správné úpravy domácího prostředí. Z vlastních zkušeností jsem radil pacientům s bezbariérovými úpravami, ale také v oblasti sociální.

 

Vzhledem k tomu, že jako instruktor na Spinální jednotce jsem byl jediný v České republice a v Evropě (o jiném nejsou zprávy). Snažil jsem se přibližně dva roky o to, aby tito lidé, pracovali na všech (7) pracovištích v ČR. Pomocí prezentací a praktických ukázek spolupráce ergoterapeut - instruktor i s klienty konkrétního oddělení. Bohužel i přes spokojenost personálu byl problém s vedením pracoviště. Prostě pozici nezrealizovali. Zaráží mě, že když to šlo v Liberci, proč ne jinde. Nějakou dobu také nabízím možnost nácviků soběstačnosti a konzultace v domácím prostředí klienta.

V začátcích jsem také organizoval adrenalinové akce pro vozíčkáře z celé České republiky.  Byly to hlavně jízdy na terénních čtyřkolkách, sněžných skútrech, tandemové seskoky padákem nebo školy smyku na Stadionu ploché dráhy v Liberci.

 

Kromě pracovního poměru pro libereckou nemocnici jsem spolupracoval s Centrem paraple jako externí pracovník. Jednou za dva měsíce jsem dojížděl do rehabilitačních ústavů a pořádal besedy pro pacienty krátce po míšním poškození. Dále jsem školil rehabilitační pracovníky po celé České republice správným stereotypům při nácviku soběstačnosti, správné manipulaci s vozíkem a klientem. Manipulaci s klientem a vozíkem jsem také učil dobrovolníky z dobrovolnického centra Dobromysl. Přednášel jsem asistentům z večerního studia a studentům Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické. Zajišťoval jsem také servis vozíků v Libereckém kraji. Na liberecké spinálce jsem pracoval do 31. 1. 2017. Byla to fajn práce, která měla smysl. Bohužel kvůli některým panovačným, nejchytřejším a možná i závistivým kolegyním jsem se rozhodl poměr ukončit.

 

Podle rčení „nejen prací živ je člověk“ myslím i na volnočasové aktivity.

Od roku 2005 se věnuji stolnímu tenisu a od roku 2007 působím v reprezentaci České republiky. Díky sportu jsem se podíval na místa, na která bych se „za zdrava“, jen těžko podíval. Potkal jsem zajímavé lidi a zažil mnoho krásných a emotivních chvil. Sport mi také dal disciplínu a cílevědomost.

Mezi mé další koníčky patří také rybaření, příroda a samozřejmě rodina - skvělá manželka Míša, úžasný syn Jiří a kříženec německého ovčáka s retrívrem, který slyší ne jméno Brufen. 

 

 

Z Liberce jsem se v březnu přestěhoval do Přelouče. Od 1. 6. 2017 pracuji ve firmě Kury. Jako jediná firma u nás vyrábí mechanické vozíky. Náplní mé práce je montování, zaměřování, vývoj vozíků a samozřejmě finální nastavení vozíku přímo pro klienta. Práce je nová a baví mě. Je však pravda, že  se mi občas po bývalé práci zasteskne. Každé zaměstnání má své....

 

 

 

FUNKCE:

  • Instruktor soběstačnosti na Traumatologicko-ortopedického centra se Spinální jednotkou Krajské nemocnice Liberec a.s. 

 

  • Koordinátor dobrovolníků na Spinální jednotce Krajské nemocnice Liberec a.s.

 

  • Člen Klinické zájmové skupiny pro míšní léze (poranění)

 

  • Místopředseda asociace stolního tenisu vozíčkářů

 

  • Zastupitel Statutárního města Liberec (2015)

 

  • Činnovník pro životní prostředí autoklubu České republiky

 

  • Reprezentant České republiky ve stolním tenise vozíčkářů

 

 

 

 

 

ÚSPĚCHY:

  • Dlouhodobá účast v Českém poháru v nejvyšší skupině A

 

  • Několikanásobný mistr České republiky ve stolním tenisu – jednotlivci, družstva a čtyřhry

 

  • Reprezentant ČR od roku 2007

 

  • Několikanásobný medailista z mezinárodních mistrovství

 

  • Účast na Mistrovství Evropy:     

       2009 – v jednotlivcích vyřazen ve čtvrtfinále, 2. místo družstva                                                                          

       2011 - v jednotlivcích vyřazen ve čtvrtfinále

       2013 - 2.místo v jednotlivcích

       2015 - v jednotlivcích vyřazen ve čtvrtfinále, ve družstvech vyřazen ve čtvrtfinále

       2017 - 3.místo v jednotlivcích, 2.místo v jednotlivcích

  • Účast na Mistrovství světa 

2010 Korea - Gwang-Ju – jednotlivci - 9. - 12. místo, družstva - konec ve čtvrtfinále

2014 Čína - Peking - jednotlivci - 5. - 8. místo

 

  • Vítěz turnaje Slovanů Polsko-Tarnobrzeg

 

  • Několikrát vyhlášen jako Nejúspěšnější sportovec roku.

 

  • Dosažení 4. místa ve světovém žebříčku 3. hráč Evropy

 

  • Účast na Letních paralympijských hrách 

     Londýn 2012

     Rio de Janeiro 2016 3. místo

 

  • Vítěz Otto bock Českého poháru 2013 a 2015

 

  • V roce 2013 jsem vydražil "olympijské" holinky. Částku 7 000 korun byla věnována fotbalovému týmu Zálezlic, který jako zbytek obce byl postižen povodněmi.

 

  • V roce 2017 jsem daroval k dražbě nástupové oblečení z Ria. Výtěžek (11 000kč) pak putoval pro Hospic svaté Zdislavy.

 

 

 

Za mnou je toho mnoho, ale ještě víc mě toho čeká.

To vše by nešlo bez podpory větších či menších dárců, kterým tímto děkuji. 

PARTNEŘI